Manuál na záchvaty vzteku u dětí

the word is no

Ne. Ne. A ještě jednou ne.

Úplně normální ráno. Pobíhám po kuchyni v noční košili a chystám snídaně. “Chceš koblížek?” – dle očekávání mladší syn nadšeně kývá hlavou. Položím koblihu na talířek. Dvakrát si kousne, řev. “Co je?,” ptám se s klidem, je přece teprve ráno. “Neci,” zběsile gestikuluje klučík a plive kolem sebe marmeládu. Obětuju se a marmeládu z koblihy vycucnu. Utírám marmeládové fleky ze stolu a podlahy. Řev. “Co je?,” tážu se pevným hlasem matky. “Není,” ječí syn zběsile a hází kolem sebe kousky koblihy.

“Tys mu snědla tu marmeládu,” suše poznamenává můj starší syn a já se odcházím uklidnit do koupelny.
Znáte to? Říká se tomu období prvního vzdoru, ale to vám moc nepomůže zůstat nad věcí. Sepsala jsem si taktiky, které by naopak pomoci mohly. Večer se s nimi zavřu na záchod a našprtám se je nazpaměť. Vypadá to, že mi přijdou vhod.

Rozptýlení pozornosti

Funguje dobře, pokud dítě je schopné aspoň trochu vnímat. Prostě opustíte myšlenku a začnete novou: “Podívej, tam letí letadlo. Zamáváme pilotovi…” nebo “Ticho nebo uteče….pavouk.” Velmi důležité je změnit tón hlasu. Buď najednou začněte mluvit tajmně nebo enormně nadšeně, jakkoliv jen ne rozzlobeně a naštvaně.

Trénink výdrže a ovládání se

Jde natrénovat, že dítě nedostane okamžitě, co si usmyslí. Začíná se na naprosto nekonfliktních situacích: “Napočítám do pěti, pak se zvednu a půjdu ti pustit pohádku.” Cílem je dobrat se k verzi: “Budu počítat do pěti a ty se pomalu uklidníš.”

Popsat emoci a nabídnout podporu

Není moc dobrý nápad snažit se popřít silné emoce, které dítě cítí a neumí si s nimi poradit. Bude ještě víc vzteklé. Lepší je suše popsat, co vidím nebo slyším: “Vidím, že jsi naštvaný.” A nabídnout soucítění: “Pojď, budeme to autíčko oplakávat spolu.” Staršího syna se už rovnou zeptám, co by jeho náladu mohlo zlepšit. Někdy jsou to maličkosti typu “dej mi pusu”, někdy potřebuje omluvu od menšího sourozence. Dítě se tak rychleji dostane ze záchvatu svých pocitů a učí se samo zvládat emoce nápodobou chování dospělého.

Dotek

Některým (ne všem) dětem pomáhá, když je obejmete, foukáte jim zlehka do tváře, hladíte je po zádech nebo po hlavě. Dotek má uklidňující moc a v situacích, kdy dítko totálně nevnímá, co se kolem děje, je to výborné řešení.

Změňte místo

Když se dítě zasekne, snažte se ho dostat na jiné místo, než kde se rozzuřilo. Obzvláště účinné je jít ven, když jste uvnitř budovy a naopak. Nebo se s dítětem domluvte, že klidně může zuřit dál, ale na určeném místě (v pokojíčku, v ložnici).

Z očí do očí

Někdy pomáhá, když dítě donutíte, aby se vám podívalo do očí. Buďte ledově klidní a pomalu a hřejivě se během pohledu usmějte.

Podívej se na sebe

Jedna paní mi říkala, že její matka ji během vztekání se postavila před zrcadlo, aby na sebe dobře viděla. Trošku mi to připomíná radu zaoceánské blogerky, která zase svou dceru během záchvatu vzteku natočila na videokameru a až vztek pominul, tak jí video přehrála. Prý stačilo pět natáčení během jednoho týdne a situace se radikálně zklidnila.

Pozitivní pozornost

Někdy se přistihnu, že si synů všímám jen tehdy, když dělají něco špatně. Když pak potřebují více pozornosti – více zlobí. Řešení je zastavit se a aspoň půl hodiny se věnovat pouze dětem.

Napij se

Nejvíc bych to asi potřebovala já :-) Ale mám na mysli předškoláky, kteří občas tak srdceryvně vzlykají, že jim vůbec není rozumět. Nejjednodušší je dát jim sklenici vody nebo šťávy a donutit je pít. Protože nemůžou brečet a pít současně. Obvykle se vypitím sklenice vody tak uklidní, že se s nimi minimálně jde domluvit.

Cos jedl

Dítě je vzteklé, když je hladové. Známá věc. Ale můj mladší syn je výrazně agresivnější i po sladkém. Pravděpodobně to má na svědomí kolísání cukru v krvi. Zkuste se zaměřit na spojitost jídla a neovladatelného chování. Kdesi jsem četla, že i některé potravinové alergie (lepek) se tak mohou projevovat.

Odejděte

Když už nevím, kudy kam, tak prostě odcházím. Pořád je to lepší, než se nechat ovlivnit ječením dítěte a začít ječet taky. Obvykle se syn vyzuří a přijde sám.

Soustřeďte se na to, abyste zůstali i během vypjatých situací klidní. Je to těžké. Je to práce skoro na celý život. Pár rad, jak toho docílít najdete v článku Trpělivější matkou během 24 hodin.

Co děláte, když se vaše dítě vzteká?

16 comments to Manuál na záchvaty vzteku u dětí

  • MinaHa

    Ďakujem za ďalší skvelý článok…Doma máme dve dievčatká (3 a skoro 2 ročné) a tak máme trucovanie niekoľkokrát denne x2:-)
    Článok Trpělivější matkou… už visí na chladničke a onedlho tam pripnem aj tento. Veľa vecí už používame v praxi, ale často ma upokojí už len pohľad na text na A4 a skrátka viem, že to prehrmí a že v tom nie som sama.
    Vynikajúci blog, vždy sa teším na ďalšie príspevky.
    Prajem pekný deň.

  • Hana Kalvachova

    Opravdu super. mate vyborne napady, skvele vyjadreni, je to ctive pro kazdeho, koho tema deti zajima. citlive pro kazdy pristup. jeste mi prijde dulezite, ze pokud nezvladaji detske emoce dospeli, tak jak se je ma naucit zvladat do budoucna dite… a take to, ze pokud se emoce neprijmou, potlacuji a pod., tak se pak ukladaji nekde jinde a jinak, takze nezmizi, jen se proste nezpracuji a muze z toho byt problem na cely zivot. proto je dobre je priznat a prijmout a dal s nimi pracovat. mne se osvedcilo, kdyz jsem dceri zacala rikat vety tipu: ty bys to opravdu chtela, vid… nebo: tobe vadi, ze ti to mama zakazala? nebo se nejak snazit dopatrat toho, proc treba dela naschvaly a pod. a zeptat se na to primo. snazit se uspokojit potrebu a nekdy jen staci ta veta(y)… akorad uspokojit potreby neznamena dat diteti vse co chce. myslim tim zakladni lidskte potreby: teplo, laska, potrava, pozornost, pohyb atp… dekuji za skvely web :))

  • lin

    knizka respektovat a být respektován. je i na ulozto ke stazeni…
    vhodne nejen k jednani s detmi ale pouzeitelne i pro jednani s dospelymi…

  • Pavlína

    “negativni pozornost” je fakt problem, take s tim bojujeme. stejne tak jako automaticke peskovani za vsechno (nechod, pozor, nesehaj…), ktere jsme v detstvi nesnaseli a ted to uspesne aplikujeme na vlastni deti. jojo, vychova je narocna

  • Ahoj Leničko..
    díky moc za skvělý článek..Zrovna to prožíváme..Adam má tři..Musím ale napsat,že reakce na období vzdoru se u mě liší i podle životní situace,v jaké se zrovna nacházím a taky podle povahy dítěte..
    Můj první syn Jakub,se kterým jsem byla od půl roku,do jeho 5let v podstatě na výchovu sama,je dodnes trochu hyperaktivní a velmi emotivní..Tam zabíralo jediné..když začal “zuřit”,odnést ho do bezpečí a nechat ho vyzuřit bez mé přítomnosti a když ani to nezabralo,tak jsme aplikovali metodu pevného objetí..Je to ale emocionálně náročnější udržet se v klidu..Druhý syn Adam má jinou povahu,vyrůstá v úplné rodině,takže jeho”záchvaty “nejsou tak silné..Samozřejmě je i povahově jiný..Většinou stačí nechat ho chvíli být pak se přijde přitulit..Potom hladíme a povídáme..Krásně se to rozpustí..
    Myslím si,že na to,jak dlouho a jak silně trvají záchvaty,má velký vliv vyzrálost a hlavně psychický stav matky..Dětičky nás zkouší a jsou našimi velkými pomocníky a učiteli..Také podle mé zkušenosti opravdu nasávají jako houby,nejen vědomosti,ale také emoce..
    Knih o výchově a žití s dětmi jsem také spoustu přečetla,v určitých fázích i hodně pomohly,každopádně by se myslím nemělo zapomínat pořád si opakovat slova úcta a láska:-)
    Krásný den Ti přeji a děkuji za skvělý článek..
    Brigit

  • Zuzka

    Myslím, že děti jsou spolehlivým zrcadlem toho, jak se chováme my k nim. Taky se snažím používat metodu RaR, ač v rodinném kruhu extra podporu nemám. Mně ale stačí, když vidím chování dětí.

    Starší dcerka (necelé 4 roky), když “kvičí”, tak už si sama pocity definuje “jsem unavená”, “spatně jsem vyspinkala” = věty, které jí říkám já, abych popsala pocity. O vztekání z hladu apod. ani nemluvím. :)

    A mladšího brášky (2,5 roku) se už sama ptá na možnost výběru: “dáme si tuhle pohádku nebo tuhle” … “zahrejeme si Fifi nebo domino”. ANi mu nevnucuje pomoc, ale ptá se: “můžu ti pomoct?” … a když už chtějí oba hrát se stejnou hračkou, někdy už dcerka sama od sebe hlásí: “a pak se vystřídáme, jo?” … a rány (většinou :) ) nevrací zpět, ale křičí: “nechej měěěě”

    Místo vztekání je u nás spíš kňourání, to také nic moc :) , ale metody fungují stejné. Ten druhý článek je geniálně sepsaný, všechno co vím, ale ne vždy se mi tím daří řídit. Hned vytisknu a také někde vylepím, abych ty zásady měla dobře na očích.

  • Ahoj , našemu chlapečkovi budou za měsíc 2 roky.a od Vánoc odmítá po obědě spinkat. Prostě neusne a zároveň od té doby se začal hrozným způsobem vstekat. Když mu něco zakážu začne řvát , že to chce a potom křičí že chce pochovat. Sedmu si k němu a obímám ho,nebo se s ním posadím na židli, ale vyžaduje abych se zvedla. V tuhle chvíli už vyvádí na plno. Nevím jestli mu mám vyhovět a zvedout se s ním v náručí. Ze začátku sem mu vyhověla a někdy se hned uklidnil, ale někdy to bylo k ničemu. Také se pokoušíme o druhé mimčo a mam strach, že když budu těhotná nebudu moct Vojtíka uklidňovat chováním a pak už ho neuklidnim vůbec, když si na tohle zvykne.Také mu našli při předchozí prohlídce pupeční kýlu a šelest na srdíčku. To mému klidu při záchvatech taky nepřidá. Mam strach ,aby mu to ještě nějak neublížilo. Prosím poraďte Děkuji Katka

    • admin

      Nejsem expert na dětskou psychologii. Myslím, že si ujasňuje, kdo je velitelem smečky, kdo má ve vztahu navrch. Jakmile se začne nepříčetně vztekat nebo prudit s tím, že chce všechno a nic, tak bych ho dala do postýlky, odešla a zavřela dveře. Dostane šílený záchvat vzteku, bude ječet. Dokud se nevyvzteká, nechala bych ho zuřit. Prostě až vyčerpá energii. Teprve pak bych ho začala chovat a chválila ho, že přemohl příšeru vzteku, že už je ta vztekavá pryč.
      Uznávám, že ne vždy to funguje a není to řešení pro všechny děti. Třeba pro epileptiky bych byla dost opatrná. Je to můj způsob, jak jsem s tímhle bojovala u kluků. Jakmile se mu podvolíte, najde si jiný bod nesouhlasu. Bude se snažit zjistit, kam až vás zatlačí, co si všechno může vyvzdorovat. Takže žádné ustupování, pokud možno klidně trvat na svém. Vztekat se může, ale nic to nemění. Až se uklidní, pořád bude muset udělat to, co chci já.
      Možná někdo má další metody?

  • lenna.n

    Fakt to funguje,mám syna 4 měsíce a záchvaty vzteku má cca od 6 týdnů,u nás zatím pomáhá jemné foukání do obličeje :-) a samozdřejmě chování a mazlení :-)

  • Zuzana M.

    Podobné články mi také pomáhají, vím, že v tom nejsem sama. Nicméně dokud jsem u druhé dcery nezažila peklo vzteklých záchvatů ve dne i v noci, byla jsem také ,,chytrá” ve smyslu dávání tohoto do souvislosti s psychikou matky, stavem v rodině, odrazem chování rodičů. Má starší dcera vyrůstala v neúplné rodině, první 3 roky jejího života jsme si prožily své a nikdy žádný záchvat neměla. Je to dosud velmi klidné dítě. Mladší dcerka vyrůstá v úplné milující funkční rodině, bez emočních výkyvů, se spoustou aktivit, apod., ve 2 letech hovoří plynně v celých větách, staví puzzle, plave a přesto její záchvaty vzdoru a vzteku jsou příšerné a bohužel nezabírá nic z výše uvedených rad. A některé trvají i více než hodinu. Takže jakýchkoli soudů o spouštěčích či důsledcích už se navždy vyvaruji.

  • Jaromír

    A co takhle mu jednu fláknout? Já jsem vychoval tři děti a všechny jsou v pohodě a mají již svoje děti….Za mých rodičovksých časů, když se někdo zkoušel bezdůvodně vztekat, dostal facana, trochu se s ním zatřáslo a bylo po problému. Dnes je to o přehnané opičí péči, matky zcely nezvládají své děti a za chvíli budeme v kolejích JůEsEj kde potřebuje psychologa i pes. Inu, dobře mířená a časovaná facka dělá divy, věrte mi :)

  • Lenka

    Ahoj Holky, taky se vaše dvouletá radost dokáže tak vztekat? Zkoušely jste některá, co zabere? Dívala jsem se sem: http://www.erada.cz/?p=916 , herečka ze mě nikdy nebude, takže na zrcadlo můžu zapomenout, vybití je v našem případě na hrozně dlouho, snad jen ty kompromisy zabírají. Co zabralo u vás? Dík za rady, pa Lenča

  • Alice

    Ahoj všem, díky za rady, ale nemůžu najít postup, jak řešit vztek třeťáka ve škole, o kterém mi napíše paní učitelka poznámku do notýsku… Poradíte? Díky, Alice

  • eva jandová

    Dlouho jsem se tak nezasmála, pobavila a poučila zároveň. Moc pěkné.

Zanechte komentář

  

  

  

Můžete použít tyto HTML tagy

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>