Už to můžeme sníst?

První dny každého měsíce nám začíná období odpočítávání. Odpočítávání dnů do výplaty mateřské a manželova příjmu z práce. Vše nad pětistovku se odsouvá na „po patnáctém“. Vidím v tom jedinou výhodu – asi v polovině případů si po patnáctém nevzpomeneme, co jsme to vlastně tak nutně potřebovali.

Pamatuju si, že moje maminka na tyto dny syslila zásoby vratných lahví. Tvořily u nás jakousi naturální obdobu spořícího účtu pro převýplatové krize. Láhve v současné době intenzivně hromadí můj muž, protože plánuje vaření domácího piva. Chápu jeho logiku. Člověku se hned dýchá snáz, když ví, že ve sklepě má padesát litrů piva, čtyřicet sklenek zavařených třešní a dva metráky dříví. Uznejte, s tím se dá chvíli žít.

V kuchyni nastává sezóna hubených jídel. Kéž bych i já po nich byla hubenější! Bohužel se to týká pouze ceny surovin. Místo obchodů plením zásoby ve spíži a ve sklepě. Od čeho je taky mám, že. Zaměřuji se na tzv. levná jídla, což neznamená, že jíme pětkrát do týdne párky a chleba s marmeládou. Snažím se líp plánovat, hledám nové recepty za 30 Kč. Držím se osvědčených  tří typů jídel, která vařím před výplatou o poznání častěji. Dokážou nafouknout to málo, co spotřebuju na uvaření, takže se z toho nají všichni. Která to jsou?

» Celý článek «